Smečka

FOTO

Na 12 dní k nám zavítal Labradorský retriever, jménem Cedrik. Narodil se 7.6.2009 a byl cvičen jako budoucí vodicí pes. Bohužel, pro jeho veselou až hyperaktivní povahu byl z výcviku vyřazen, a tak se šťastnou náhodou dostal k naší zákaznici a její rodině. Páníček se s ním začal věnovat záchranné kynologii, kde Cedrik naplno uplatňuje svůj přebytek energie. Jak to tak v létě bývá, pokud chceme vyrazit někam za teplem, většinou se nevyhneme letadlu. A tak po dobu dovolené páníčků v teplých krajích se Cedrik ocitl u nás.
    Dorazil v neděli 8.července 2012 s páníčkem a svou nejmladší paničkou. Všichni jsme chvilku poseděli a dali Cedrikovi čas zmapování nové situace. Když vše očichal, nastalo loučení a odjezd páníčků. Na chvilku jsme museli Cedríska zavřít do domu, jelikož by nejraději utíkal za autem. Jenže jak známo u labradorů, dlabanec je dlabanec a takový piškot umí divy. Opět se mi potvrdilo, že je to úžasné a pohodové plemeno! Cedrik velmi rychle pochopil chod naší domácnosti a bez problémů se přizpůsobil. První den ráno, jsme vyrazili na prochajdu s vodítkem. Ovšem odpoledne, zásobeni dobrůtkami, již navolno. Pro nás nastalo kruté zjištění, že Cedrísek poslouchá lépe než naše psí děvčata. :-D Celý následující týden proběhl téměř v klidu. Cedrísek je úžasný aportér a mazel. Chodil se mnou a s psíma holkama do práce, kde mu chvilku trvalo zjištění, že dobrůtky má jen některá zákaznice. Ovšem psí holčičky mu to velmi rychle vysvětlily a tak se ke konci týdne, již nenamáhal vstávat jen tak k někomu. V pátek jsme celou smečku vzali na podvečerní procházku lesem, až jsme došli k poli s obilím. Ještě svítilo sluníčko a tak zde vznikly krásné fotky. Bohužel v sobotu ráno se blbnutí v obilí, projevilo na Glorčiných očích. Měla je oteklé a rudé. Část smečky zůstala doma s Járou a já s Glorčou vyrazila na veterinu, kde se se prokázalo poškrábání rohovky. Dostaly jsme dvoje kapky, jednu mastičku a uháněly domů. Zbytek soboty se u nás sešla celá rodina a slavilo se. Všichni psíci si užívali házení míčků, drbání pupků a nováček ukořistil i kus větrníku. Mé slovní vyčinění bral s jistou rezervou a myslel si o tom své. Za sobotní flákání, jsme si na neděli naplánovali výlet na zříceninu Tetín. Bohužel nakonec nám plány překazilo počasí a tak jsme zvolili kratší a častější procházky mezi deštěm, než jeden velký výlet. V pondělí ráno nás Glorka s Cedrikem vzbudili vyvrhnutím hrstky trávy. Však se v neděli pásli jak ovečky i přes naše okřikování, holt mokrá tráva je velká pochoutka. V úterý dopoledne jsme se vydali do Brdských lesů, aby byli všichni řádně utahaní a panička mohla odpoledne v klidu pracovat. Což se na 100% povedlo a celou odpolední směnu, jsem o nich nevěděla. Ve středu jsme vstávali opravdu velmi brzy, abychom stihli ranní řádění na poli. V půl šesté ráno jsem snad na poli ještě nikdy nebyla. Bohužel bylo opět po dešti a tak jsme do práce dorazili jak bahenní jednotka.  Naštěstí se mi povedlo je aspoň důstojně utahat a celou dopolední směnu prospali. Odpoledne vzhůru do obory Hvězda! V půl třetí tam byl opravdu klid a téměř liduprázdno. Chvíli jsme blbli na pláni a následně zamířili do lesa v oboře. Tam vám bylo pachů a vůní! Dokonce holky objevily kvalitní louži a neváhaly Cedrikovi ukázat, jak to u nás chodí. Tudíž okolo čtvrté hodiny, vycházeli z obory tři psí a jedno lidské čuňátko. Pláň se již zaplnila dalšími chlupáči a tak bylo s kým blbnout. Jelikož svítilo sluníčko, vytáhla jsem ještě foťák na pár cvaků a podruhé v životě zažila poslední fotku fotografa. To je tak, když fotíte běžícího psa, který s nadšením nese aport, jen se vám tak nějak, ke konci běhu zapomene vyhnout. Byla to tedy šlupka ... Céďa narazil pravděpodobně čumákem (bylo mokré sklo) do objektivu a ten narazil foťák do mého oka. Boule vyskočila během vteřiny a přírodní stíny se vybarvily během několika dnů. Cedrísek jakoby tušil pohromu, takže se mi od něj dostalo kompletního olízání na vzpamatování. Hlavně, že všichni a všechno přežilo bez větších následků. Zbytek dnů proběhl v klidu a s procházkami po našem okolí. Deštivé chvíle jsme si zpříjemňovali hraním her nebo jen mazlením. Drbat tři taková těla, není žádná sranda a musí se to spravedlivě dělit. Cedrikovým páníčkům posunuli odlet na dřívější dobu a tak si pro Cedríska dorazili už v pátek ve večerních hodinách. Přivítání bylo bouřlivé a naše loučení, trochu smutné. Za těch dvanáct dní jsme si přeci jen zvykli ...

PS: Růžový čumák a oranžový obojek, je Gloruška. Černý čumák a obojek, je Cedrik. :-)