Ještědská výprava
FOTO
V sobotu 4.srpna 2012 jsme si splnili dlouho plánovaný výlet - Ještěd! V začátcích plánování se zdálo, že nás bude tlupa. Ovšem jak to tak bývá, v konečném počtu se sešlo tradiční procházkové jádro v sestavě Pavel s Ditou a Ulli, Alisa s Filipem, Norčou a Rose, my s Molly a Glorií. Z blízkého okolí se k nám přidala Lenka s Meggi a Lenka s Abraxasem a Roxy. Auta jsme zaparkovali na Výpřeži a vydali se po žluté, naučné trase Ještědu, ke Kamenným vratům. V prvních pár metrech procházky, nám zvířecí doprovod ukázal, že rozhodně nemíní být za slušné a vychované pejsky. Tentokrát si cachtání ve "voňavé" louži nenechali ujít ani ostatní a s radostí jí alespoň proběhli. Větší čuňátka se rovnou vyválela a byla černá až za ušima. Na Kamenných vratech byla odlovena první keška a několik borůvek. Další jedinci při šlapání k Červenému kameni zjistili, že mají jednu nohu větší a proto je tlačí bota. Také zde vznikly nádherné fotky s výhledem na Liberec a byly odloveny další kešky. Nad Pláněmi se rozprostřel nejen krásný výhled, ale také možnost občerstvení a tak jsme netradičně, v polovině výletu, zasedli ke svačině. Klobása za 60,- byla opravdu nemilým překvapením a proto jsme vzali zavděk o mnoho levnějším vývarem s nudlemi. K vrcholu Ještědu nám zbývalo 2,5km po červené značce protkanou borůvčím, kde se labradoři záhadně měnili v psi čau čau s fialovými jazyky. Páníčci nezůstávali pozadu a postupně z borůvčí vylézali fialoví od pusy přes zadky, až po boty. U chaty Ještědky, jsme okoukli půjčovnu koloběžek a zhodnotili, že lidé jsou opravdu líní ujít pár kilometrů. K vrcholu vyjet lanovkou a dolů na koloběžce ... hrůza! :-) Dokonce jsou mezi nimi takoví blázni, kteří si mezi sebe a řídítka posadí malé dítě. Chata Ještědka byla vystavena roku 1966 v sedle Černého vrchu, jako ubytovna pro dělníky. Svačinové a borůvkové zastávky nás na vrchol Ještědu dovedly téměř po pěti hodinách chůze procházkového tempa. Což mě osobně nevadilo, aspoň jsme na vrchol nepřilítli s dechem ještě u auta a mohli jsme v klidu vnímat krásu okolí. Ještěd (1012 mnm) je hora na severu Česka, jižně od Liberce, nejvyšší vrchol a jediná tisícovka Ještědsko-kozákovského hřbetu. Na vrcholu je známý televizní vysílač v technicistním architektonickém stylu. Roku 1838 byl na vrcholu postaven obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, zvaný dodnes Rohanský kámen. Projekt vysílače vypracoval architekt Karel Hubáček z ateliéru SIAL Liberec. Za tento návrh získal od Mezinárodní unie architektů v roce 1969 Perretovu cenu. Základní kámen byl položen 30. 7. 1966. Chvíli jsme se kochali uměním či spíše bláznovstvím ultralightu, který šustil těsně kolem špičky vysílače a následně jsme se vydali do restaurace vysílače. Naše obava, že nebudeme vpuštěni s tolika hafany se rázem rozplynula, vešli jsme na červený koberec restaurace s jedinečným výhledem. Osmičlenná skupina se rozdělila ke dvěma stolům podle chuti – 4 členové ke sladkému s kávou a 4 členové k masovému s pivem. Musím podotknout, že místní palačinka se šlehačkou a mandlemi je naprosto skvostná! Ukojení našich chuťových buněk proběhlo bez chybičky, ještě zakoupit magnetek a hurá ven. Lenka chvilku povídala s Alčou a její rodinou, my ostatní jsme obdivovali sraz škodovek 1000 MB. Ty byly zachovalé a nablýskané - nádhera! Těsně pod Ještědem jsme spadli na červenou turistickou značku, směrem Nad Výpřeží a šli po ní až k autům. Cestou se naše lady ještě stačila obalit čímsi hnědým a "voňavým". Anglická lady se holt naučila českým poměrům. Alisa zaperlila výrokem, že Nora s Rous jsou matka s holkou a ne matka s dcerou a výlet se pomalu chýlil ke konci. Celou akci jsme zakončili pohledem na nádherný západ slunce. Všem účastníkům děkujeme za skvělou společnost a pohodový výlet!