Smečka

FOTKY

Naše víkendová, letní dobrodružství pokračují. Tentokrát jsme se v sobotu, 12. června 2010 vydali na vodu. Jako vedoucí zájezdu se obětovali Zuzka s Pavlem, jelikož jako zkušení vodáci vědí co a jak. Naplánovali nám trasu o délce 16,5km z Týnce nad Sázavou do Pikovic. Den začal brzkým vstáváním a pokračoval srazem, již v 6:45 na Hlavním nádraží. Když se všichni účastníci sešli, nasedli jsme do vláčku směr Týnec nad Sázavou. Cesta trvala okolo hodiny a půl a vlak se s každou další zastávkou zaplňoval spoluvýletníky. V Týnci jsme dostali od Pavla malé proškolení a šli si pro lodě. Jedna posádka dvounožců jsem byla já s Járou a se čtyřnožci Molldou s Glorčou, druhá posádka dvounožců Zuzka s Pavlem a se čtyřnožci Jessy s Dastíkem a poslední dvounožci Milda s Ivkou. Pár vteřin po nasednutí jsme poznali vratkost lodě. Naklonili jsme se tak, že se nám voda přelila přes hrany, ale naštěstí jsme to pohotově ustáli a tak jsme se téměř suší, mohli vrhnout na první sjezd jezu. Na trase nás jich čekalo několik, ale všechny jsme zvládli, i s psí posádkou, bez větších problémů. Milda s Ivkou se na jednom "cvakli", ale rozhodně nebyli sami. Bohužel Mildovy brýle odplavaly i s vodou dál a tak jel chudák domů téměř poslepu. Pro příště ponaučení - brýle na šňůrku. Psí posádka si užívala plavání, očuchávání dalších psích vodáků, zlobení a obdiv ostatních lidských vodáků. Bohužel, nebyli bychom to my, aby se něco nestalo. Na jedné zastávce, před sjezdem jezu, si Pavel při vytahování lodě vrazil poměrně hluboko do nohy střep. Já byla naštěstí vybavena pidi lékárničkou a tak jsme mu nohu aspoň částečně ošetřili, zabalili do igelitek a vydali se k cíli. Ke konci plavby byl volej a tak jsme se kochali okolní přírodou, fotili a dojídali zásoby. V cíli jsme byli okolo třetí hodiny. Bohužel jsme po vylodění zjistili, že Pavlova noha krvácí opravdu hodně, navíc mu nebylo moc dobře. Usoudili jsme, že cestu na vlak a téměř dvě hodiny vlakem nemůže absolvovat. Tak si pro Pavla přijela sanitka. Když paní doktorka odkryla ránu, začala se z ní valit krev. Jen to převázala a už si ho nakládali. My jsme odevzdali vodácké vybavení a vyrazili ještě do místní hospůdky na limču. Při zpáteční cestě vlakem přišla SMS od Pavla, že už je doma. Nohu má zrevidovanou, sešitou, dostal kapačky, protože ztratil dost krve a skáče o berlích. Dastík zůstal do neděle v péči Zuzky, aby se Pavel trochu vzpamatoval, a teď už odpočívají spolu. Výlet se zdařil, až na ztrátu brýlí a jednu pochroumanou nožku. My si tedy stejně myslíme, že Pavel chtěl být prostě jen dřív doma. Navíc se vezl pohodlněji než ve vlaku a ještě mu houkali na cestu. Moc děkujeme vedoucím zájezdu a doufáme, že na nás ani jeden nezanevřel a třeba se ještě letos zadaří akci (bez ztrát) zopakovat!