Smečka

FOTKY

Asi před třemi lety si Mollda vyrazila o hranu židle horní jedničku a kousek dvojky uštípla. Jedničku jí veterinář vyndal a dvojku zbrousil. Zhruba rok a půl zpátky se na ulomené dvojce udělala malá černá tečka. Veterinář řekl, že na odvrtání je to malé a tak počkáme, co to bude dělat. Na jaře 2008 jsme zoubek kontrolovali a bylo nám doporučeno nechat ho vyvrtat, jenže jak se člověk může rozhodovat a není to akutní, tak bylo vždy něco přednějšího a zub zůstal tak, jak byl. V pondělí 19.1.2009 byla Mollda celý večer neklidná. Stále přecházela z místa na místo, seděla u zdi a tupě do ní zírala nebo polehávala a jen valila smutná očka. Venku postávala a nic jí nezajímalo. V noci jsme byli několikrát vzhůru, protože Mollda seděla u postele a koukala na nás. Když jsme s ní chtěli jít ven, tak se vrátila na pelech a lehla si. Ráno jsem jí sáhla na čumák, zda není teplý a ona ucukla. Sáhla jsem znova a opět ucuknutí. V tu chvíli jsem si vzpomněla na onu ulomenou dvojku. Nahlédla jsem do tlamy a uviděla černý zub, za ním na dásni hnisavou díru, ze které tekla krev. Místo tradiční snídaně dostala Molly jen pár piškotů a hned v devět hodin jsem volala na veterinu a vše popsala. V 11:30 jsme už postávaly na veterině. Paní doktorka zub prohlédla a řekla, že musí ven. Nejdřív Molldě dala jen oblbovačku v domnění, že zoubek půjde ven lehce. Jenže když po 20 minutách zub stále držel a Mollda sebou dost cukala, přidali jí, aby se pěkně prospala a ještě jí úplně znecitlivěla dáseň. Paní doktorka zubem točila, viklala, ale ten se ne a ne pustit. Když se téměř po 45 minutách pustil, paní doktorka zjistila, že zánět je již v takovém rozsahu, že se z dásně vytvořily pojivové tkáně a ty zub držely. Bylo štěstí, že se zub nerozpadl v kleštích, neboť byl od kazu úplně dutý.  Nakonec ránu vyčistila a nasadila nám antibiotika STOMORGYL 20. Na veterině jsme ani nechtěly uvěřit, že se zánět takového rozsahu může vytvořit během pár dní. Teď Mollynka spokojeně chrní a ještě asi nějakou dobu chrnět bude.